Všechny články

Pro mnoho lidí představuje první konzultace s psychologem, koučem nebo mentorem krok do neznáma. Někdy se pojí s očekáváním, že hned přijde řešení, jindy s obavami, že budeme souzeni nebo že nebudeme vědět, co říct. Přitom právě první setkání bývá nejdůležitější pro to, aby se vytvořil prostor důvěry. Tento prostor není terapeutickým výkonem, ale lidským setkáním, ve kterém se začíná tvořit vztah mezi odborníkem a klientem. Výzkumy v oblasti psychoterapie dlouhodobě potvrzují

Emoce jsou základním kompasem lidské zkušenosti. Pomáhají nám rozpoznávat, co je pro nás důležité, a dávají našim vztahům hloubku. Přesto je mnoho lidí vnímá jako překážku, kterou je třeba zvládnout, potlačit nebo racionálně překrýt. Zejména v kultuře výkonu bývá emocionální projev často vnímán jako slabost. Muži i ženy, kteří jsou zvyklí fungovat efektivně a držet věci pod kontrolou, se tak často ocitají v paradoxní situaci. Aby mohli uspět, musí potlačit své emoce, ale práv

V době nekonečných možností se rozhodování paradoxně stalo jedním z největších zdrojů stresu. Tam, kde dříve existovala jasná pravidla, sociální role nebo životní trajektorie, dnes stojí člověk sám před stovkami voleb, pracovních, vztahových, osobních. Moderní společnost nám sice dává svobodu, ale zároveň klade na jednotlivce tíhu volby, kterou dříve nesl kolektiv či tradice. Není divu, že stále více lidí, zejména ve středním věku, zažívá tzv. rozhodovací paralýzu, stav, kdy

Zármutek je jedním z nejpřirozenějších, ale zároveň nejvíce nepochopených lidských prožitků. Když přijdeme o člověka, vztah, zdraví nebo jistotu, náš svět se promění, nejen emocionálně, ale i fyzicky a existenciálně. Přesto je společenské prostředí, ve kterém žijeme, často na zármutek špatně připravené. Truchlení se ve veřejném prostoru stává téměř soukromou záležitostí. Okolí bývá netrpělivé, potřebuje „vidět pokrok“, a po určité době čeká, že člověk „už půjde dál“. Tato pře